close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Kopírování článků je povoleno - Копирование статей разрешено - Copying of articles is permitted - Kopieren von Artikeln ist erlaubt

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Pavel Vyoral & Ivan Skoba

1. února 2007 v 17:02 | Vladimír Janál |  Z tvorby zlínských autorů
Pavel Vyoral & Ivan Skoba ŠU 1/1978
SH#112
SH#112 (14+2) C+

Stále platný rekord v sériovém pomocném matu s 16 kameny!

1.-14.Kf4 15.Sg3 16.Sh2 17.Sg1 18.-35.Kxh1 36.-53.Kf4 54.-56. Sh4 57.-74.Kxh3 75.-92.Kf4 93.-95.Sg1 96.-112.Kg2 Jce3#
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ivan Skoba Ivan Skoba | E-mail | 4. února 2007 v 23:20 | Reagovat

Pavel Vyoral patří k neopomenutelným postavám zlínského šachu, jeho aktivity však pokrývají daleko více oblastí (hádanky a křížovky, bridž, ...). Odešel po dlouhé a těžké nemoci krátce před dovršením 60-ti let.

Nekrolog uveřejnila Šachová skladba 88/2005. Uvádím ho v plném znění:

Pavel VYORAL (6. 4. 1945 – 15. 1. 2005)

Výměnka

Potěší dětičky

hlazení matičky.

Začátkem roku nás nečekaně opustil zlínský problémista Pavel Vyoral. Teprve odchodem člověka si začneme promítat, co všechno se za jeho životem skrývá. Narodil ve Zlíně – Jaroslavicích. Do devíti let žil a navštěvoval základní školu na Slovensku, kam rodiče odešli brzy po jeho narození (obec Nové Osady, okres Senica). Na Slovensko se ještě jednou vrátil, když vykonával základní vojenskou službu v Lozorně u Bratislavy (1967–1969), odkud si také přivedl manželku. S šachem se seznámil neobvyklým způsobem. K narozeninám dostal šachovou soupravu a knihu úloh Vladimíra Pachmana. Zaujalo ho přehrávání řešení, z něhož pochopil chod figur a smysl hry. Šachům se proto učil jako samouk zcela izolován od šachového hnutí. Takto vyzbrojen přišel v šedesátých létech studovat do Zlína (Gottwaldova) a zcela šokoval svým stylem místní borce. Bez ohledu na materiál hrával každou partii nekompromisně až do úplného závěru. Neustále, byť o dámou méně, spřádal matové sítě, protože jiný cíl hry neznal. Uběhla léta, seznámil se s nezbytnou teorií, zkultivoval styl a zařadil se mezi opory oddílu. Vše, co souviselo se šachem, ho uchvacovalo. Pamatuji si dodnes řešitelskou soutěž, kterou vedl v roce 1965 na klubovní nástěnce ve výloze obchodu ASO. O prázdninách, které jsem tehdy trávil v ozdravovně, mi museli rodiče posílat soutěžní úlohy. Na ty jsem netrpělivě čekal a poté dychtivě řešil. Tehdy jsem pocítil touhu složit svůj první problém.

S kompozicí začal ještě na studiích. Prvotinu (studii) publikoval v roce 1962. Počet jeho prací není přesně znám (kolem 40 úloh a studií), protože během vojenské služby publikoval některé skladby i pod jiným jménem. Obdivoval především klasiku (Loyd, Shinkman). Po seznámení s tvorbou Nenada Petroviče ho zaujaly rekordní délkové sériové pomocníky a pustil se do nové tvorby. Strhl s sebou i autora těchto řádků a společný zájem je již neopustil. Jeho práce jsou určeny výhradně řešiteli. Nejenom své, ale především pečlivě vybírané klasické úlohy i studie předkládal šachovým příznivcům a tak citlivě šířil krásu problémového šachu. V sedmdesátých letech kolem sebe soustředil skupinu generačně blízkých šachistů (Jaroš, Růžička, Votava, Skoba a další), které motivoval k samostatné tvorbě, i když vesměs ojedinělé. To svědčí o jeho charismatické schopnosti působit na nejbližší okolí, nejenom šachové. S šachovými přáteli a jejich manželkami hrávali společně kanastu, odkud byl již krůček k seznámení s bridžem a později k založením bridžového oddílu. Z „papučových turnajů“ vyrostly časem páry výborné úrovně (například Vlastimil Jaroš, silný šachista, se svým pozdějším partnerem dosáhli až na republikový mistrovský titul). Pro manželku vytvořil dražební systém, který pracovně nazval „pionýr“. Nebyl sice vyzkoušen na vyšší hráčské úrovni, ale takové ambice mu ani nepřikládal. Potřeboval systém, který při občasném hraní bude jednoduchý, aby partner neměl problém pamatovat si všechny možné a nemožné přirozené či umělé hlášky, kterými je každý bridžový systém doslova nabit. Tu si hráči vystačí s prostým selským rozumem.

Je typické, že později kolem sebe soustředil skupinku nadšenců zajímajících se o hádanky a křížovky. Navázali na tradice tak dodnes existujícího hádankářsko-křížovkářského kroužku „Ogaři“. Hádankám se věnoval naprosto profesionálně, jeho hádanky patřívaly v soutěži líbivosti i obtížnosti k nejvýše uznávaným. Byly drobnými skvosty jak po obsahové, tak stylistické stránce. Dokázal opisem náznaku i jádra dokonale pomotat řešitelům hlavy. Vše mělo hlubokou logiku, což přirozeně vedlo k tomu, ze hádanky i přes vysokou obtížnost byly řešitelskou veřejností velmi oblíbeny (řešení hádanky z titulku článku: náznak hlazení = čistá broušení; výměnka vyžaduje výměnu písmen náznaku mezi sebou, čímž docílíme jádra: matičky = části šroubení). Aby toho nebylo dost, byl výborným programátorem-analytikem, a proto se jeho zkušenosti mohly promítat i do jeho koníčků. Některé opravy nekorektních úloh světových klasiků jsou doslova skvostné. Právě proto, že dokázal podrobně vniknout do tajů pozice, hlubokou analýzou zjistit mechanismus konstrukce a tuto často ekonomizovat, případně u vadných úloh opravit. Byl také strůjcem myšlenky vytvoření databáze hádanek, kterou později pod jeho vedením a podle jeho analýzy vytvořil kolega programátor. Program je volně k použití, databáze hádanek (přes 100 000) je však vlastnictvím Svazu českých hádankářů a křížovkářů. Pavla zajímaly také matematické hádanky a hříčky, kouzla atp. a dokázal je poutavě předvádět ochotným posluchačům. Prostě ovzduší kolem něj bývalo naplněno nebývalo dávkou duševna a mystiky.

Byl členem týmu, který úspěšně bojoval v nejvyšší oddílové šachové korespondenční soutěži. Významná, i když episodní, byla jeho činnost redaktorská. Koncem 80. let vedl šachovou hlídku ve slušovickém zpravodaji „Naše cesta“. Soutěž se zajímavou cenovou dotací přilákala řešitele z celé republiky a noviny se prodávaly i v pražské šachové prodejně Ervína Rosenblatta. Předčasná transformace družstva však vedla k zániku novin a soutěž zůstala nedokončena. I když se poslední roky ze zdravotních důvodu nemohl věnovat praktickému šachu (byl náhradníkem extraligového družstva Trinom Zlín a měl funkci kapitána druhého družstva), o to více se věnoval svým zálibám. Pravidelná setkání regionálních autorů Zlínska (Křivohlávek, Vyoral, Skoba a Šutera) od devadesátých let měla za následek zvýšení skladatelské aktivity celé skupiny. Sám skládal sice už jen sporadicky, přesto jeho úlohy z posledních let získávaly významná ocenění. S československými problémisty se poprvé osobně setkal jako organizátor úspěšného mezinárodního mistrovství ČR v řešení ve Zlíně v roce 2000. Ve Zlíně byl i při setkání českých a slovenských skladatelů na závěr prvního zápasu Sdružení problémistů – Klub Pongrácz. Ještě o loňských prázdninách byl se skupinou českých skladatelů na chatě Juraje Brabce v Modre, ale další setkání mu již rychle postupující nemoc neumožnila. V roce 2003 se přijel podívat na řešitelskou soutěž do Dobrušky mimo jiné proto, aby seznámil přátele s rozsáhlou prací, kterou věnoval úlohám české školy. Vzal si za cíl prověřit korektnost úloh Mikanovy Galerie. Do počítačového formátu převedl většinu svazků (mimo samomaty a exoproblémy) i některé další publikace věnované úlohám české školy. Přepsal diagramy, podle předlohy kontroloval zápis řešení (modelové maty) a především vyčlenil nekorektní úlohy, což dříve bez počítače nebylo myslitelné. Celkem se tak 5 000 úlohám konečně dostalo důkladné kontroly. Nekorektní skladby vyznačil, ale nezůstal pouze u konstatování. Tam, kde to šlo, úlohy opravil v duchu autorů tak, že zachoval původní obsah podle zápisu řešení. Nic nepřidával ani neubíral při respektováním zásad české školy tak, jak by to nejspíš učinil samotný autor, kdyby o nekorektnostech věděl. Gigantická práce!

Je těžké se smířit s odchodem osobnosti, jejíž význam dokážeme ocenit až dodatečně.

Čest jeho památce!

2 Stanislav Juříček Stanislav Juříček | E-mail | 3. prosince 2008 v 17:57 | Reagovat

S odstupem času musím i já potvrdit to, co Ivan napsal o Pavlovi 4.2.2007. Pavel byl prostě skvělý člověk. Ve svém archivu mám následující poznámku a jen mne mrzí, že se Pavel nedožil publikování níže uvedené úlohy:

Vsetín 2003 * (říjen?) Setkání: Vyoral, Juříček

Nejdříve u mne doma, pak na zahrádce restaurace Besední dům. Kdo ale mohl tušit, že to bylo naše druhé a poslední setkání? Pavlovi (*6.4.1945) v tu chvíli zbývalo ještě něco více jak rok života ... Měl jsem složenu k jeho ”60” dvojtažku, ale tu pak publikoval Ivan Skoba už jako ”in memoriam” († 15.1.2005)

Juříček S. (Vsetín)  #2 (C+)   354 ŠACHinfo 7/2005.

Kf7,Dd1,Vf3,Vh6,Sh8,Jb6,Jf4,Pb2,d4,h3 – Ke4,Da3,Vh4,Jg3, Pc3,c4,e7,g4,g6 (10+9)

= Věnováno in memoriam Pavlu Vyoralovi =

1.Jd3? gxf3!, 1.De2? Jxe2! - 1.Jfd5!(2.Vf4#) 1.-e5 2.Jf6#, 1.-g5 2.Ve6#, 1.-gxh3 2.Vxh4#, 1.-gxf3 2.Dc2#, 1.-Dd6 2.Jxc3#, 1.-Jh5/e2 2.D(x)e2#

3 Pepa Řihák Pepa Řihák | E-mail | 11. února 2013 v 23:50 | Reagovat

Pavla si dodnes vážím, pracoval jsem vedle něho v JZD Mír Březůvky. Byl  tam analytikem. Měl jsem ho rád, pro jeho přirozenou inteligenci a lidskost. Teprve dnes jsem zjistil, že už ho nemohu potkat a to mne opravdu moc mrzí !

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama