Kopírování článků je povoleno - Копирование статей разрешено - Copying of articles is permitted - Kopieren von Artikeln ist erlaubt

Listopad 2007

Pohádka o starém pánovi - část druhá

20. listopadu 2007 v 20:40 Pohádky a film

Bylo pěkné letní ráno a Damian se vypravil na nákup. Čerstvý chleba namazaný máslem a hrnek černé kávy patřil k jeho oblíbené stravě.
Vařit ani neuměl a byla to pro něj vždy ztráta času. Pekárna na náměstí byla vzdálena jen 10 minut chůze pomalejším krokem. Po příchodu na náměstí si všiml nějakého mladíka, jak chodí kolem řady stolů. Zadíval se lépe a vidí na stolech šachovnice s figurkami a všude kolem plno lidí.
To bude asi ta simultánka, jak jsem o tom již několikrát četl. Přišel blíže a zrovna na něj nějaký kluk volá: Pane nechcete si zahrát? Já už prohrál. Rád řekl Damian. A jak dlouho to bude asi trvat? Z davu slyší jak někdo volá: Dědo jen chvilku! Damian usedl na uvolněné místo a čeká co se bude dít. Po chvilce se zastaví u jeho stolu mladý muž, podá mu ruku a představí se jako Viktor. Damian jen užasle pokývne a aniž by se zmohl na slovo hledí upřeně za odcházejícím mladým mužem. Ano to byl opravdu Viktor! Hráč světové špičky, kterého našli v pěti letech opuštěného ve vlaku projíždějícím celou Evropou. Měl tehdy u sebe jen šachy. Dodnes se nepodařilo zjistit, kdo jsou jeho rodiče. Damian znal všechny Viktorovi partie, které sehrál za posledních 10 let na světových turnajích a před malou chvilkou se Viktorovi díval do očí, neuvěřitelné!
Viktor postupoval svižně od stolu ke stolu. Amatéři se prozradili velice rychle. V partiích na stolech číslo jedna, dvě, čtyři, deset, dvacet a dvacet dva nebylo zapotřebí ani patnáct tahů, aby byla prokázána zdrcující převaha na Viktorově straně. Málokteré šachovnice představovaly nějaké velké potíže. Mezi hráči byl obvyklý horlivec, který se domníval, že pěšci na dámském křídle dokáží vše, co je třeba. Další si myslel, že dvojice střelců vyřeší všechny jeho problémy, a jiný zas vyrazil se svou dámou a hnal se brát všechno, od věže po pěšce, ale pak spadl do chytře nastražené léčky. Málokteré partie vůbec za něco stály, kromě toho, že pro mistra byly cvikem v soustředění. Nakonec však se od všech ostatních lišila partie na samém konci řady. Na té skutečně něco bylo. Max Langův útok hraný velmi nepříjemným a agresivním způsobem. Když se v duchu zamyslel nad tou pozicí, začal Viktor ten styl poznávat. Nehrál zde se starým pánem, jeho soupeř nemohl být nikdo jiný než silný šachový program, vyvinutý v posledních letech, tím si byl téměř jist. O pár minut později překvapivě rychlý útok jeho domněnku potvrdil. Viktor cítil, že je proti němu veden silný nátlak, a shromažďoval své síly k obraně. Bude to těsná partie. Ty druhé partie skončily přibližně po čtyřicátém tahu. Všechny je vyhrál, jenže po pravdě řečeno, byly minimálně náročné. Partie na stole čtyřiadvacet však byla těsná, a dokonce i nebezpečná. Starý pán usiloval zřejmě o brilantní vítězství, a jak věci vypadaly, bylo v rámci jeho možností takového vítězství dosáhnout. Bylo tak snadné dopustit se chyby! V duchu viděl nebezpečí těch křižujících se spletitých tahů dvaatřiceti figurek, pohybujících se přes čtyřiašedesát políček. Jedna porážka z čtyřiadvaceti partií - to samozřejmě nic není, ale prohrát se starým pánem!
A pak se to stalo. Damian udělal chybu, byť jen drobnou a takovou co se neprojevila hned, jenže mistr už nyní mohl předvídat blízkou záchranu své partie. Až padne za oběť dáma, jezdec a dvě věže zařídí věčný šach. Viktor vydechl ulehčením. Probíhalo to přesně jak plánoval. Mistr nakonec poslední partii zachránil. Tu remízu jste mu daroval, křičí někdo z davu. Udělal jste to schválně a udělal jste to tak, aby na to nepřišel nikdo kdo dokonale nezná mistrovský styl vás obou. Damian se jen pousmál. Nikdy nebude moci zapomenout, jak se tam po té hře shromáždilo tolik novinářů, ani na to jak mu Viktor říkal "mistře" a loučil se s ním tím nejpřátelštějším způsobem.
Viktor se vrátil do svého hotelu. Něco ho ale znepokojovalo. Chyba tohoto druhu, to bylo něco nepřirozeného, když se uváží jak mistrovská byla hra starého pána až do té chvíle. Vždyť se to rovnalo úmyslné chybě, byla to...byla to skutečně úmyslná chyba! Teď mu to bylo jasné. Starý pán si uvědomil, že jsem možná vyčerpaný právě probíhajícím turnajem a byl bych nadmíru otřesen jakoukoli porážkou, a proto úmyslně to na šachovnici zařídil tak, abych nebyl poražen. Byl to jeden z nejjemnějších a nejzkušenějších projevů sportovního ducha.
Bylo to něco, co v určitém smyslu ukazovalo na morální úroveň.
(pokračování příště)

Pohádka o starém pánovi

10. listopadu 2007 v 11:19 Pohádky a film
Žil byl v jednom velkém městě nenápadný starý pán. Neměl žádné přátele a vůbec nikdo jej nenavštěvoval. Nikam nechodil a neměl televizi ani rádio. Celé dny trávil jen u počítače a Internetu. Hrál různé hry, řešil šachové problémy a zajímal se o informace ze světa šachu. Když s něčím nesouhlasil, napsal svůj názor. Stalo se však pravidlem, že oponoval dost často. Celý šachový svět jej již začal vnímat a přicházel k zjištění, že tento člověk má vlastně pravdu.
Jednoho dne to šéfredaktorovi nejčtenějšího časopisu na světě nedalo a dal příkaz tohoto autora vypátrat.
Jaké však bylo jejich překvapení, když navštívili už starého pána. Všechny zajímalo, jestli tento člověk umí šachy vůbec hrát. Po chvíli přišel návrh, jestli by si starý pán tedy nezahrál jednu partii se slavným mistrem Baronem. Ano velmi rád, souhlasím.
Baron měl bílé a zahájil Skotským gambitem přímo a rychle do středu šachovnice. Bylo zřejmé, že se pokouší o okamžité vítězství a že se smíří s nevýhodným postavením v případě, že pokus nevyjde. Starý pán mu čelil konvenčním způsobem, energicky se probíjel do středu k místům z nichž dobře maskovanými a chráněnými tahy bude moci dosáhnout na pozice uvnitř nepřátelské linie. Když se blížili k závěrečné fázi partie výměnou dam, starý pán byl pozadu o jednoho pěšce, ale zaujímal lepší pozice k bezprostřednímu útoku. Hrajete obdivuhodně dobře, řekl uctivě starému pánovi, který jen pokývl a usmál se.
Pozice byla kritická, to Baron viděl a začal být malinko nervózní.
Šachy mají určitou vlastnost, jak byl Baron přesvědčen, pro niž je prostě absurdní tvrdit, že je to jenom hra. Naopak podle způsobu, jak lidé šachy hrají lze vyvodit, že je to nelítostný zápas o mistrovství, podobající se válce.V té hře je konspekt samého života, včetně iluzí o tom, že člověk má život v moci. Proto mistr v šachu často umírá zcela vyčerpán, naprosto vysílen neuvěřitelně hlubokým a složitým způsobem koncentrace, k jaké je nucen po celá léta. Přesto se lidé, kteří nepřemýšlejí smějí, když se jim to vypráví.
Jste na tahu mistře, přerušil Baronovi úvahy starý pán.
Baron táhl pěšcem, který ho stál tuto partii.
Neuvěřitelné! Blahopřeji jste velmi silný hráč, pane... Promiňte ještě jsem se nepředstavil, Damian.
Damian? Těší mě, to jméno si budu pamatovat řekl Baron. Kde jste se naučil tak skvěle hrát šachy a kolik je vám let, vyzvídal mistr po partii. Starý pán začal vyprávět svůj smutný životní příběh. Prožil klidné a veselé dětství a pak začal chodit jako každé dítě do školy.
Rodiče úspěšně podnikali a neměli na něj bohužel dostatek času.
Už jako školák trávil za počítačem spoustu hodin.
Za pár let se stal údajně zcela závislým a svět bez počítače si prostě již nedokázal představit.
Osud mu pak zasadil těžkou ránu, když jeho rodiče zahynuli při autonehodě. Doposud jsem se vůbec o nic nestaral, vzpomíná, pak se mi ale náhle změnil celý život! Už si ani přesně nepamatuji v kterém roce jsem o rodiče přišel, říká rozechvělým hlasem Damian. Pamatuji si ale naprosto přesně, že když jsem šel poprvé sám nakupovat, tak chleba stál 50 korun a máslo stovku.
A šachy, ty mě naučil šachový program. A jaký, ptal se nevěřícně Baron.
Táta mi kdysi koupil k narozeninám Fritze 18.
Trvalo mi snad 10 let než jsem jej poprvé porazil v partii na 15 minut. Fritze 18? Vždyť tento program patří již desítky let mezi neporazitelné a je všeobecně známo, že žádný smrtelník se s ním nemůže měřit! Starý pán byl všem jen pro smích a už raději nic o své celoživotní vášni neříkal, protože věděl, že mu stejně nikdo neuvěří.
O partii bylo tehdy napsáno jen stroze pár řádků a Damian žil zase svým poklidným životem.
(pokračování příště)
Pozor! Soutěž pro čtenáře této pohádky!
Nejlepší volné pokračování zveřejním na mém blogu.
Pokud si autor bude přát, zůstane v naprosté anonymitě!
Damian jako hlavní hrdina nesmí zatím zemřít!
A nepište všichni!

Síla pozitivního myšlení

7. listopadu 2007 v 16:28 Knihy




Autor čtivým a nenásilným způsobem přibližuje modernímu člověku pravdu Starého a Nového zákona. Vychází přitom z dlouhodobých zkušeností a pravdivost svých tvrzení dokazuje na skutečných příbězích. Právě četba opravdových životních příběhů pomůže čtenáři pochopit, že pozitivní myšlení, které autor doporučuje, vede k úspěšnému a šťastnému životu.

Ukázku kterou jsem z knihy vybral, považuji za působivou.
V žádném případě zde nechci poukazovat na mé problémy s alkoholem.

Vizovice - Francova Lhota

4. listopadu 2007 v 17:45 TJ Sokol Vizovice
Vizovice- Francova Lhota 2,5 : 5,5. Za domácí vyhráli Špaňhel Petr a Nekvapil Jiří.
Budeme se snažit v nejbližší době přivábit nějakého ligového hráče ze Zlínka.
Nová posila může počítat samozřejmě s 1.šachovnicí!
Je snad někdo ochoten nám pomoci k záchraně v soutěži?
Nehlaste se všichni!
Více informací o soutěži zde

Nový autor?

3. listopadu 2007 v 10:15 Další autoři
Po kratší pauze všechny zdravím!
Chtěl jsem to tady trochu oživit o nové autory a předal vstupní heslo dalším přátelům, ale zatím zde není nic nového. Nebojte, v hlavě mám toho spoustu, některé věci však nedokážu tak přesně a výstižně podat!